Moje dcera začala v září chodit do mateřské školky, do úplně běžné mateřské školky, do jakých chodí většina našich dětí. Mám ji za vcelku rozumné dítě, které rádo udělá, co se po něm žádá. Potřebuje jen jediné, vysvětlit proč se to po ní chce. Snadno si důvod zapamatuje a pokud se požadavek opakuje, nemá s tím problém, protože prostě ví PROČ.
Bohužel se ale slovíčko PROČ ze slovníku nás dospělých někam vytratilo. Nebo jsme na něj spíš zanevřeli, zapomněli jsme ho nebo bylo dokonce vytlačeno. Tak strašně málo se ptáme po důvodech. Někdy proto, že se bojíme zeptat, abychom nevyvolali dojem neznalosti. Často se ale neptáme, prostě proto, že odpověď na otázku PROČ ani vědět nechceme, nepovažujeme to za důležité. Co za tím ale je? Je to proto, že nás okolí tak často odbylo a odpovědi jsme se nedočkali. Nebo je to z naší vlastní pohodlnosti – náš způsob jak se zříct odpovědnosti a přenechat ji na těch, kteří rozhodují?
Právě to se stalo i mojí dceři. Kouzlo slovíčka PROČ začalo mizet. Najednou šla udělat, co po ní chci a nepátrala po důvodech. Zatímco spousta maminek v okolí vliv školky kvitovala, já se začala děsit. Co se s ní děje, proč se neptá, proč není alespoň chvilku v opozici.
A víte co, začala jsem se jí ptát já. Zařadila jsem slovíčko proč do svého slovníku. A ona ho vzala na milost a opět pátrá po důvodech. Jsem tak ráda, že se tohle slovo k nám zase vrátilo. Zkuste ho taky znovu najít, dozvíte se spoustu věcí.
Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh,
