Válka světů

Válka světů, business, státní správa a samospráva

Soukromá sféra versus státní. Co tvoří základ jedné a co druhé? Proč se tyto dva světy jeví jakoby odděleně? Pojďme se na to podívat…

…Budu se snažit do článku s použitím Spielbergovho názvu tahat co nejméně politiky a tak aspoň na začátek musím napsat, že síla státu, respektive jeho posilování se děje právě v obdobích nějakých krizí….Například USA a jejich následná vnitrostátní politika po splasknutí hypoteční bubliny. Nebo posilování kteréhokoliv státu EU v období evropské krize hospodářství a hodnot a z toho pramenící nejistoty…

Následná nejistota je vodou na mlýn vlád, které pak mají vhodnou marketingovou zbraň a to vytvářet dojem poskytování jistot obyvatelům pomocí různých sociálních balíků.

Kde je však stát kulturně a hodnotově a kde jsme my? A nejsme právě my taky ten stát? Paradoxně ne tak úplně.

Co je posláním státu? No právě…pejorativně řečeno: držet ho pohromadě. A tak soukromý sektor jede jakoby proti státu a mnohdy ho nepřímo ohrožuje, alespoň z pohledu státu. Vždyť má jiné poslání…! Smysl toho, co dělá a tak i zákonitě jinou strategii. Proto přichází na řadu jakoby boj kdo s koho…Stát začne kontrolovat, usměrňovat, zdaňovat, možná i manipulovat a taky vydírat…A co my, soukromý sektor? Jede o válku světů mezi dvěma kulturami a hodnotovými nastaveními.

V „mé“ firmě. /Přívlastek použiju jenom symbolicky./ V mé firmě řídím objektivně, co se dá měřit, měřím, abych mohl řídit. Kompetence deleguji na tým a on už ví, co a jak a především proč. Všichni vědí jaký smysl má naše fungování, a hlavně podílejí se na strategii. A tým tvoří pro firmu ti nejlepší. Na rozdíl od státu, který je bohužel mnohokrát nepovedenou kombinací rodinné firmy a silně hierarchické firmy na způsob ku příkladu Národní banky, či jiné velké státní instituce. Představte si národního přepravce. Tady ředitel neví a není to ani jeho zájem, vědět, co dělá každý zaměstnanec a zda ví co, jak a proč…a onen zaměstnanec to taky ani nechce vědět. Zajímá ho především, na kolik bude přeplacen ze státního oběd v kantýně a kdy „padne…“

Článek nechávám otevřený schválně. Už nebudu pokračovat, i když by se dalo, a to bohužel hodně dlouho. Bohužel? Možná to ani nemůže být jinak…!


Zdroj obrázku: Flickr, Kevin Harber, Government (licence Creative Commons)

Sdílet na:
Rudo Hauzer

Rudo Hauzer

Je autorom troch knižiek aforizmov a sentencií. Písal však aj do viacerých novín a časopisov z oblasti psychológie. V súčasnosti prispieva na web hlavne článkami o managemente. Práve rozbieha projekt lektorovania a výcvikov v posune kultúry v skupine náhradných rodičov a zároveň spoluprácu s firmou TrimCon.

Komentář