Ruku na srdce, kolikrát už jste sami řekli něco jako: “Super myšlenka, ale začnu s tím až …” A kolikrát jste něco takového slyšeli od vašich zákazníků, dodavatelů, spolupracovníků? Já už tolikrát, že jsem se rozhodl sepsat návod pro ty, kteří se v této disciplíně chtějí zdokonalit.
Předně je nutno říct, že důvod, proč něco nedělat, najdete vždy. Dokonce jsem identifikoval několik skupin těchto “objektivních příčin”. Společným znakem všech je, že jsou sice na první pohled logické, ale na jejich eliminaci logické protiargumenty rozhodně nefungují. Vlastně nefungují vůbec žádné argumenty. Musíte počkat, až pomine příčina. Což v některých případech nemusí být nikdy.
Tak pojďme to těch skupin:
- Časové, použitelné kdykoliv – např. v pondělí po ránu funguje: “Dej mi trochu času, až se nastartuji a pak…” a od středy dopoledne můžete s úspěchem používat prohlášení typu: “Hele, tenhle týden už to nedám, ale…”.
- Časové dle data. K tomu se vrátím později
- Odvolání se na vyšší autoritu: “Já jsem všemi deseti pro, ale šét/centrálaú zákazníkú mimozemšťani to neschválí/nechtějí/nemají rádi.”
- Odvolání se na minulost: “To přece nikdy nefungovalo.”
- Rodinné důvody: “Manžel(ka) by zuřil(a).”, “Čekáme rodinu.”, …
- Naprosto iracionální věci: “To se mi fakt vůbec nezdá.”
Již delší dobu aktivně pozoruji skupinu časových dle data. Takže už vím, že:
- Začátek ledna je blbý, to jsou inventury, koncem ledna začínají jarní prázdniny, takže se čeká s rozjezdem jakéhokoliv konání až po nich. Trochu nešikovné je, že prázdniny jsou podle oblasti až do půlky března. Takže nemáte šanci zkontrolovat, zda je dotyčný skutečně má. Protože je sice z Prahy, ale jezdí na hory s kamarády z Vysočiny.
- Únor je celý mrtvý kvůli prázdninám.
- Březen jsou částečně prázdniny, pak začíná jarní únava.
- Duben jsou velikonoce, takže se “do toho dáme hned po nich.”
- Začátek května je trochu pokažen svátky na začátku, ty rozbijí první dva týdny, pak je chvilku klid.
- Už tak od poloviny června se to “prostě do prázdnin nestihne.”
- Červencec, srpen – no to snad ani nemá cenu komentovat. Prázdniny už dávno nejsou školní záležitostí, mají je všichni.
- Začátek září je zmatek: “To víte, ty děti, než se to zase se školou a kroužky vše zaběhne.”
- Říjen a listopad by byl klid, tedy kdyby nebyla ta špička. Takže se nestíhá kvůli zákazníkům. Často se ale nestíhá ani vůči zákazníkům.
- No a prosinec? Do Mikuláše normální prosincový zmatek (viz. říjen, listopad) a pak už jsou večírky a vánoce.
Odpověď na otázku, kdy je vhodné začínat něco nového, už asi tušíte. A čemu to vede? Mimo jiné k tomu, že opravdu důležité věci se ve firmách nedělají. Přece je tak pěkné, být ve stresu a zajetí operativních problémů, které se bohužel mezi výše vyjmenované objektivní příčiny vměstnají vždy.
Peter Senge už před mnoha lety identifikoval jako jednu z příčin toho, že se organizace nejsou schopny učit, odkládání začátku změn. Neustále se čeká na lepší období, které ale nikdy nepřijde. Někdy říkám manažerům, že za rok budou na dnešní zmatek vzpomínat jako na klidné a pohodové období. A často tomu tak opravdu je.
No a v neposlední řadě tyto tzv. “keci v kleci” (odborně se tomu říká prokrastinace, ale taky je to reaktivita), které často pronášíme souvisí s odpovědností. Odpovědnost za to, aby se něco změnilo, přehazujeme na vnější vlivy se kterými přece nemůžeme nic dělat :).
K tématu se ještě rozhodně vrátím. Minimálně, abych rozebral další skupiny výmluv. do té doby vám přeji, aby se vám dařilo být ve svém konání rozhodnější. A nebo, víte co, už budou brzy vánoce, takže bych nic nového nerozjížděl :).
Zdroj obrázku: Flickr – Christopher, Lazy (licence Creative Commons)
