Prázdniny jsou definitivně pryč a zase nám začala škola. Přesněji dětem začalo další kolečko učení. Nebo se učení netýká jen dětí?
Většina z vás, kteří čtou tento blog, už asi není školou povinná. To ale neznamená, že by se vás netýkalo učení. I když samozřejmě do školy už nemusíte, takže o to je to lepší…nebo horší??
Někde jsem četl, že tři největší motivátory – hybatele, které člověka uvednou do pohybu jsou:
- jídlo
- rozmnožování
- učení se
První dva asi netřeba komentovat :). U třetího se dnes na začátku nového školního roku trochu zastavíme. Školy všeho typu má většina z nás spojeno s jednou nepříjemnou věcí – memorováním, tedy učením se (zbytečností) nazpaměť. To, že se člověk naučil se poznalo podle nějaké formy zkoušky – písemné, ústní. Po oné zkoušce bylo hotovo a „naučená“ fakta mohla klidně uvolnit hlavu pro…no přece další fakta na další zkoušku :).
Ne, že by nám z toho období v hlavě nic nezůstalo, určitě ano. Jenže v práci nám tyto fakta většinou úplně nepomáhají. A to dokonce ani takovým povoláním, které jsou na znalostech mnoha informací založeny – lékaři, právnící, ale vlastně i konzultanti. Proč? Protože laicky řečeno, co platilo včera, dnes už neplatí.
Svět se neustále vyvíjí, málo co je stabilní a „platí trvale“. Kromě trvalé platnosti přírodních zákonů (znáto to o tom tělese ponořeném do kapaliny) se prostředí v businessu neustále mění. Včera se dalo spolehnout na to, že známe naše konkurenty, dnes se vynořili jiní a co bude zítra? A právě proto je trvalé učení, tedy přizpůsobování se, jedním z nejdůležitějších hybatelů pokroku.
—
„Nikdo vás nenutí přizpůsobit se, přežití není povinné„. 🙂
Píší ve své knize Funky Business navždy Kjell Nordström a Jonas Ridderstråle.
—
Jenže jak je to v realitě? Často, jak píše jiný guru managementu Stephen Covey: „Je jednoduché se chytit do pasti každodenních maličkostí“. Člověk přijde do práce, tam se na něj „vyvalí“ spousta mailů, telefonů a uspěchaných kolegů a pak už jen řeší a řeší a řeší. A řešení jsou často rychlé záplaty, jen aby „linka zase honem honem vyráběla“.
To, že se člověk učí, se pozná mimo jiné podle toho, že neopakuje chyby z minulosti. Určitě to neznamená, že se nepovede udělat nějakou hloupost podruhé, ale podesáté už je to trochu na zamyšlenou. No a zde je prostor pro to učení, které nám v životě skutečně pomáhá. Systematické učení se na základě zkušeností, které získáváme. Vyhodnocování toho, co a proč fungovalo, co nefungovalo a neustále přizpůsobování se měnící se situaci. Schválně, kolik vašeho pracovního času vědomě a plánovaně věnujete tomuto typu učení?
A jak na to? O tom si povíme v nějakém z dalších článků na našem serveru.
Zdroj obrázku: FreeImages.com/ matteo canessa
