Rychlejší je často pomalejší

Pomalejší bývá rychlejší

Ke krátkému zamyšlení nad tím, jak je to vlastně s rychlostí čehokoliv co děláme, nejen v managementu, mě inspirovala kniha Petra Sengeho 5. disciplína, ve které najdete následující krátký příběh.


Rychlejší bývá pomalejší:

Želva může být pomalejší, a přesto vyhraje závod. Nejlepší růst z hlediska většiny Američanů, kteří se pohybují ve světě podnikání, je růst rychlý, ještě rychlejší a úplně nejrychlejší. Přesto, ale prakticky všem přírodním systémům, ekosystémy počínaje přes svět zvířat až po organizace, je vlastní vnitřní optimální tempo růstu. Optimální tempo růstu je mnohem nižší než nejrychlejší možný růst. Když se růst stává překotným – jako při rakovinném bujení – systém sám se bude snažit vyvažovat růst určitým zpomalením.   


Prostředí okolo nás poslední roky opravdu vyvádí psí kusy, vše je rychlejší a dynamičtější. To nás svádí k pocitu, že vyhrává ten, kdo bude také rychlejší. Na druhou stranu moc dobře víme, že nepřítelem kvality je stres a tady rychlost. Takže pak se sice vrháme bez rozmyslu do řešení situací, které ve firmě vznikají, ale ani jsme ještě nepromysleli, co je vlastně jejich příčinou. A tak se opravdu často stává, že ten, co sice začne “kopat výkop dříve a rychleji” nakonec zjistí, že žádný výkop nebyl potřeba. Naopak ten, co celou situaci promyslel pochopil, že řešením je něco naprosto jiného, než 100 metrů dlouhá brázda. Zkuste si na to někdy vzpomenout, až zase bezhlavě vyrazíte hasit další požár.


Zdroj obrázku: Flickr – Bernd Thaller, Slow and Fast (licence Creative Commons)

Sdílet na:
Michal Henych

Michal Henych

Michal Henych působí mnoho let v oblasti systematického rozvoje manažerů. Jeho přístup a názory na to, jak management dělat úspěšně, můžete lépe poznat z mnoha článků, které publikuje i na tomto portálu. Zkušenosti zde uvedené čerpá z mnoha desítek firem a od stovek manažerů, které za poslední roky při své práci poznal.

Komentář