Poslouchání a naslouchání

Listen, naslouchání, poslouchání

Dnes začínáme volný seriál věnující se dvojicím slov, které se v managementu často zaměňují. Což o to, management není hodina čeština ve škole, takže by se zdálom že se nic neděje. Jenže tato záměna často vede k naprosto odlišným výsledkům našeho snažení.

Začneme u dvojice slov, která se vztahuje k jedné z nejdůležitějších činností – předávání informací. Pokud se totiž bavíme o vedení lidí, tak skoro jediné, čím je můžeme efektivně vést, je právě předáváním informací.

Už ve škole nás učili poslouchat. A ve škole mělo toto slovíčko dokonce dva odlišné významy. Znamená to být potichu a poslouchat informace s cílem zapamatovat si je. Např. abychom je pak mohli při zkoušce zopakovat. Jenže pak to také znamená neodporuj a dělej, co ti říkám. Nevím jak vy, ale občas jsem měl pocit, že po nás učitelé chtěli obojí najednou.

Z hlediska předávání informací je tedy cílem poslouchání “nasát” informace. Není to dialog, ale monolog jedné osoby a soustředění se osoby druhé. A jde hlavně o vnímání významu slov, ničeho jiného.

Naslouchat většinu z nás ve škole neučili. Cílem naslouchání je dozvědět se, pochopit. A proto je naslouchání často dialog. Jedna osoba mluví, druhá se soustředí a snaží se pochopit, proč to říká. Kvůli lepšímu porozumění pak klade otázky. A hlavně, kromě slov se snaží pochopit i pocity, emoce a “přečíst” tak i to, co druhá osoba říká mezi řádky.

Pokud se na naslouchání podíváme pohledem předávání informací, pak je zřejmé, že nakonec se informací přenese mnohem více. Nesoustředíme se totiž ani zdaleka jen na slova, vnímáme zvuky (barvu hlasu, intonaci), ale především řeč těla a mimiku. Tato poslední složka nese informací dokonce nejvíce. Tím získáme mnohem více informací např. o motivaci druhé osoby, naléhavosti apod.

Doufám, že je jasné, že pro vedení lidí se mnohem více hodí naslouchání. Jenže v praxi je tu drobný problém. Ten souvisí s faktem, že ve většině škol se opravdu naslouchání neučí. Proto naslouchat manažeři často neumí. Příliš se soustřeďují jen na význam slov a nejsou schopni správně přečíst např. jednoduchou informaci. Kolega říká “ano, jdu to udělat”, jenže z intonace a řeči jeho těla je naprosto jasné, že to je právě to, co rozhodně udělat nehodlá.


Zdroj obrázku: Flickr – Francesca Luna Barone, Listen (licence Creative Commons)

Sdílet na:
Michal Henych

Michal Henych

Michal Henych působí mnoho let v oblasti systematického rozvoje manažerů. Jeho přístup a názory na to, jak management dělat úspěšně, můžete lépe poznat z mnoha článků, které publikuje i na tomto portálu. Zkušenosti zde uvedené čerpá z mnoha desítek firem a od stovek manažerů, které za poslední roky při své práci poznal.

Komentář