Pokud budete umět jen naslouchat, máte s vedením lidí skoro vyhráno…
Naslouchání je jedna z nejdůležitejších interpersonálních dovedností. Naslouchání však není tak jednoduché a spousta lidí ho neumí. Dnes se tedy na naslouchání podíváme trochu podrobněji.
Je to zvláštní paradox. Schopnost spolupracovat s ostatními a pracovat v týmu vyžaduje téměř každý zaměstavatel. Ale naslouchání, které je tomu nezbytným předpokladem, se ve škole neučí. Vlastně ani mnoho jiných interpersonálních dovedností se neučí…prostě se jen předpokládá, že lidé je budou automaticky ovládat.
Cílem naslouchání je dozvědět se, ne odpovědět. Jenže jak toho dosáhnout v praxi? Nedávno jsme to rozebírali na jednom tréninku a dali jsme dohromady následující seznam „technik“. Tak třeba se vám budou hodit:
Dávat otevřené otázky- většinou začínají slovy: proč, jak, ke, co ještě, co může znamenat,…
Všímat si pocitů mluvčího- zrcadlit je, popisovat je,…
Občas jen přikývnout na znamení, že stále nasloucháte
Shrnovat to, co mluvčí řekl
Ujišťovat se o tom, co řekl parafrázováním
Přiměřeně udržovat oční kontakt
Občas odlehčit atmosféru
Motivovat k akci- Například: „a co tě ještě napadá, že by se dalo…“
Někdy mlčet /i dlouho/- hlavně po otevřené otázce je třeba dát prostor k přemýšlení
Mít dostatek času- opravdu to nejde za 5 minut
Vhodné prostředí- u rachotícího stroje, mezi dveřmi, nebo ve stoje v metru to taky nejde
A možná to nejdůležitejší- měl/a/ byste být přirozený/á/, naučené fráze a reakce mluvčí rychle pozná, přestane vám důvěrovat a naslouchání tím končí…
A co naopak nedělat? Je toho víc, ale nejdůležitejší jsou asi dvě věci: Neradit- pak to nejsou myšlenky mluvčího, ale vaše a vaše je taky odpovědnost za tyto rady a
Nehodnotit- „to je dobře“ a „to je špatně“ nesmí padnout…i tím na sebe přebíráte odpovědnost a myšlenky mluvčího svojí hodnotící reakcí „zavádíte“ úplňe jinam.
Zdroj obrázku: stockimages/ FreeDigitalPhotos.net
