Poslední dny, samozřejmě díky aktuální situaci, firmy konečně objevují technologie, které už máme desítky let, ale které byly brány spíš jako poslední zoufalé řešení. A tak jsem na různých videokonferencích za poslední týden strávil cca 25 hodin. Jenže, to, co se zprvu zdálo jako dobrý nápad, v praxi může být trochu jinak…
Předně je asi třeba říct, že určité rozčarování muselo zákonitě přijít. I když jsem samozřejmě FaceTime, Skype, Webex, či jiné nástroje používal, byla to i u mě spíš nouzovka, než regulérní součást práce. A po týdnu opravdu intenzivní práce si musím přiznat, že tento způsob práce má svoje pravidla, která neznám a tedy neumím a je třeba je “objevit” a naučit se je používat.
První a snad nejsilnější poznání: šíleně to vyčerpává. I když zvolíte profesionální nástroj (o tom později), tak musíte mít nastražené doslova všechny smysly. Na osobní schůzce vidíte, kdo mluví, taky slyšíte odkud mluví, takže nemusíte moc zjišťovat, kdo to je. Z placaté obrazovky a reproduktoru to tak není. Ještě, když lidi opravdu dobře znáte, tak je poznáte po hlase, ale u více účastníků se na to nedá spolehnout. Zejména když občas internetové připojení začne samo věty překládat do klingonštiny.
Druhé poznání: musíte přemýšlet, jak konferenci zpříjemnit ostatním. Typicky, když začne někdo mluvit, objeví se při více účastnících jeho okno v popředí. To vám zlepší orientaci v tom, kdo hovoří. Jenže když vrznete židlí, je to taky zvuk, když zakašlete, hned jste doslova v centru pozornosti. Nedej bože, když někomu “skočíte do řeči”. To, není sice etické, ale lze se s tím vyrovnat při osobním setkání, tak v prostředí videohovoru je zabiják komunikace. Tedy aktivně vypínat mikrofon a někdy i video není neúcta, ale nutnost. 3x rozmyslet, zda můj názor musí za každou cenu na stůl, je služba ostatním.
Třetí poznání: lidé jsou v různých prostředích, na poslední konferenci, kde bylo cca 12 lidí nás navštívil jeden pes, dvě kočky, tři děti, slyšeli jsme spláchnout dva záchody, zvonit pošťáka (poznal jsem to podle dvou zazvonění) a nadávat manželku, že přece volala k obědu. Ano, je třeba si znova uvědomit, že jsme lidé a to se vším všudy.
Čtvrté poznání: technickou platformu moc nemusíte řešit. Všechny jsou podobné, co je ale důležité, je stabilní internetové připojení. A po celou dobu hovoru to nezvládnul žádný nástroj. Vypadávání, zkreslování zvuku i obrazu je běžné a je třeba s tím počítat.
…a poznání by asi bylo ještě pár dalších, ale zkusím, na mě netradičně, zformulovat nějaké desatero úspěšných videokonferencí:
- Méně je více – jak v účastnících, tak v bodech na jednání. To, co na osobní schůzce vyřešíte za hodinu, bude takto trvat o 30-70% déle. Nebojte se dělat menší skupinky, kratší konference na jednotlivá témata.
- Čím více lidí, tím menší diskuze. Informační schůzky klidně v 10-15, řešitelské max. 4
- Mluvte málo, když už někdo jiný řekl stejný názor, spolkněte ten svůj, neskákejte nikomu do řeči, … prostě ega venčete jindy a jinde 🙂 .
- Odpočívejte, dodržujte přestávky – maximálně po hodině vyhlaste přestávku (opravdu to udělejte! natvrdo 🙂 ) a běžte se projít. Před konferencí si přineste vodu, kafe, …
- Přemýšlejte, kolik zařízení potřebujete vzhledem k tématu a ulehčení práce. Někdy použiji iPhone na samotný přenost obrazu a zvuku, ale počítač si nechám na tvorbu zápisu. Nemusíte pak stále přepínat okna.
- 8 hodin každý den to nejde, myslím, že vhodný režim je max. půl dne a pak buď odpočívat nebo dělat něco individuálně.
- Používejte opravdu on-line sdílené dokumenty. Google suite je v tom stále o řád lepší, než Microsoft. Kolega píše a vy ve stejném slově opravujete překlepy.
- Vypínejte mikrofon, obraz, prostě udržujte elektronický klid kdykoliv je to možné. Tyka si vypněte ostatní aplikace – maily, messenger, prostě cokoliv, co bude ještě víc napínat vaši pozornost.
- Moc neřešte technickou platformu, je to skoro jedno, i když propagační weby firem tvrdí opak.
- Neberte to moc vážně … je fajn takto pracovat, ale tlak na výkon za každou cenu k tomuto způsobu práce nepatří.
Tak držím palce!
Photo by Sergey Zolkin on Unsplash
