Podle nedávno vydaného článku si přes 30% leaderů myslí, že v roce 2020 budou tři z každých čtyřech zaměstnanců pracovat na dálku.
Znamená to tedy, že by se většina firem vlastně stala virtuálními? Většina z nás má v hlavě ten model, že firma=budova=(spousta) lidí. Jenže to by právě přestalo platit. Na produktech takové firmy by pak pracovali lidé, kteří se často dlouhé týdny a měsíce osobně nepotkají.
Když se nad tím zamyslíte, už dnes existuje mnoho firem, kde jejich zaměstnanci jsou téměř neustále v terénu (u zákazníků) a setkávají se jen minimálně. Naše zkušenost je taková, že práci lze takto organizovat. Zvlášť, když se jedná o projekty, tedy něco, co se neopakuje a je to pokaždé jedinečné.
Jenže projektové firmy také často zápasí s tím, že mezi jednotlivými projekty, se informace téměř nepředávají. Což v extémním případě může vést až k tomu, že se vlasně celá firma neučí. Opakují se chyby, které se už staly. Také se stává, že projekty se od sebe liší kvalitou – jeden, relativně stálý tým, je zvyklý služby dodávat nějakým způsobem. Druhý tým pak má postupy úplně jiné. A to, opět v extrémním případě, může vést k tomu, že taková firma je pro zákazníky trochu nečitelná. Když si u ní objednám služby, co tedy vlastně dostanu?
Zkrátka, při práci na dálku sice firma ušetří na nákladech, ale klade to zase naprosto jiné požadavky na manažerskou práci. Koordinace, předávání informací a s tím spojené neustálé „obíhání“ všech zaměstnanců se stane klíčem k úspěchu takové organizace.
Pokud vás zajímají další aspekty práce na dálku, český překlad článku si můžete přečíst zde, anglický originál pak tady.
Zdroj obrázku: FreeImages.com/Richard Dunstan
