Platy a mzdy letí vzhůru? Je až s podivem, jak nyní před volbami, ale i po volbách se jednotliví politici předhánějí ve všem, co se týká příjmů platů a mezd. Nízko příjmovým skupinám obyvatel slibují až nesplnitelné. Obyčejným pracujícím lidem zase nadstandardní platy a mzdy a ostatním také potřebnou dávku blahobytu. O důchodcích psát nebudu, neboť tohle je samostatná kapitola; koneckonců každý soudný člověk domýšlí, kdo si kupuje hlasy jedné skupiny obyvatel.  Že se nějak pozapomíná na děti, studenty a zejména rodiny s dětmi nikoho u nás nepřekvapuje. Avšak je to velmi smutné a navíc neomluvitelně. O standartní rodině s dětmi však není dnes v podstatě slyšet. Jak tomu ve skutečnosti vlastně je? A proč jsme ujišťování o přidávání platů, mezd a příjmů všem? Přesto jsme z médií jsme denně ujišťování o vznikajícím blahobytu pro všechny. Bohužel pomalu a postupnými kroky začíná všechno kolem nás zdražovat. Ceny se zvyšují už napříč všemi segmenty. Ceny energií - elektřina, plyn, teplo a vodné a stočné, až několikanásobně. Dále zdražují stále produkty jako benzín a nafta. A také potraviny, dokonce skokově se navyšují ceny například ovoce, zelenina, maso a další produkty. Pozor- potraviny potřebujeme denně. Avšak vzhůru letí ceny u automobilů, nových i ojetých, dále u stavebních výrobků a nehorázné až skandální ceny jsou u nemovitostí. Někdo může namítat, že vláda ani pracovní expertní skupiny nedělají nic pro zastavení nebo alespoň omezení nekontrolovaného růstu cen. Domnívám se, že skutečnost je zcela jiná. Oni totiž celou dobu pro udržení cen nedělali a nedělají „vůbec nic“. Jenom vedou debaty a diskuse a nanejvýš konstatují, jak všechny věci kolem nás hezky pěkně zdražují. Aktivity kolem zrušení DPH u energií je pouze akce na určitou dobu a bohužel přichází velmi pozdě. Vše se odehrává a schovává za pandemií tedy Covidovou krizi, přičemž přece vidíme a slyšíme, že se navyšují ceny všude kolem nás. Ceny se zvyšují jak v zemích V4 tak v celé Evropské unii, ale i ve státech za hranicí Evropské unie. Dílčí pozitivní kroky podniká pouze Česká národní banka v podobě úrokových sazeb. Neustále a nekontrolované zvyšování cen vytváří přirozeně tlak na všech frontách na růst platů a mezd. Vzniká tedy otázka, jaká je inflace?  A pokryje vůbec naše navýšení platu a mzdy inflaci tedy všechny zvýšené náklady životních potřeb? A zbude nám něco v peněžence? Je alespoň nějaká predikce, že nastane snížený cen, nebo alespoň zastavení růsti cen? Pochopitelně, že ne. Pojem „Kupní síla“ všichni známe. Stále méně a méně si za své platy a mzdy nakoupíme potraviny či jiné zboží, nemluvě o autech, bytech a službách. Prázdná peněženka a prázdnější taška z běžného nákupu se stává nepříznivou realitou. Zrychlující se inflace jednoznačně pohltí navýšení platů i mezd. Každopádně stát by měl podporovat nejvíce ohrožené skupiny obyvatel a nezvedat platy těm, kteří mají relativně dobrou práci ve státním sektoru, zejména pak jistou. Úkolem každé vlády je udržení životní úrovně střední třídy společnosti. A v neposlední řadě je potřeba myslet na nejzranitelnější nízko příjmové skupiny obyvatel a eliminovat rizika vzniku dlouhodobé chudoby. Inspirace, čerpáno, použito: Námět: Mzdy v Česku – Hospodářské noviny Ekonomické noviny a události. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh, freerangestock

Je to paradox: finančně se stále zdokonalujeme, ale zároveň saháme stále více a více po pasivech. Aký je rozdiel medzi pasívami a aktívami? Veľmi zjednodušene napísané: pasíva nám peniaze berú a aktíva naopak dávajú. Dnešný svet, aspoň teda ten "pomyselný" rozvinutý, "západný" je postavený na spotrebe. Má to logiku: ľudia kupujú, využívajú služby, zadlžujú sa, žijú proste naplno, tak sa ekonomike darí. Štát a bankový sektor to podporuje, tomu sa niet čo diviť.  Štát a bankový sektor za týchto okolností je na tom dobre. Obratným marketingom vie vyvolať dopyt /potrebu/ využívania produktov, ktoré de facto občanom z vrecka tie peniaze odsávajú. Inak povedané štát a bankový sektor nás obratne tlačí do využívania čo najväčšieho počtu pasív. Bankový účet= pasívum, úver akéhokoľvek druhu= pasívum, kreditné karty= pasívum...Byt= pasívum, dom= pasívum, auto= pasívum, firemné zásoby= pasívum... nakoniec, aj peniaze v "prasiatku" sú pasívum, lebo sa časom znehodnocujú... A čo je teda aktívum. A vôbec, môže sa dopracovať priemerný občan, čo sa týka príjmov a vzdelania k aktívam? Určite áno. Môžete namietať: za určitých okolností, keď si napr. požičiam peniaze, teda využijem bankový úver, kúpim za to pasívum: byt, alebo garáž, alebo auto, ale budem ho ďalej prenajímať, tak de facto, aj úver, aj predmet prenájmu sa môže stať aktívum. Áno, to je pravda, ale...Ale, musím to mať dobre zrátané. Pasíva sa nám takto zmenia na aktíva iba v prípade, že úrok z úveru nie je príliš vysoký, alebo, že prenájom máme zabezpečený dlhodobo. Teda, že prísun peňazí je udržateľný, dlhodobý a máme dobre premyslené riziká. V minulosti napríklad mnohé z toho, čo je dnes už pasívum, bolo aktívum. Prečo? Lebo sa menil režim, a na začiatku to aj banky a štát nemali ešte dobre zrátané, lebo im to ešte jednoducho nemal kto zrátať. Teraz je však situácia diametrálne odlišná. Ja napr. využívam autá na podnikateľské účely. Tým si do určitej miery, keďže si tým znižujem dane, premieňam pasíva: autá, na aktíva. Ono, je to tak pol na pol. Aktíva by to boli, keby som ich prenajímal ďalej a nemusel znášať všetky náklady na ne, aj keď s vidinou zníženia daní. Opäť, treba to mať dobre zrátané. Ďalší príklad: mať sporiaci účet v banke. Niekedy boli celkom slušné úroky. Pred pár rokmi som mal v banke niekoľko sto tisíc korún a mesačne mi to na úrokoch dalo cca 10 tis. korún, čo je teraz nejakých 300Eur. Teraz však na tom občan prerobí. Samozrejme, dá sa dohodnúť individuálny úrok pri vyšších sumách. Ale stále výška úroku nebude pokrývať infláciu. Inak povedané, viac stratíme na hodnote uložených peňazí v banke infláciou, než získame výškou úroku. Štát to má dobre zrátané, to sa nebojte. Takže, ako z toho von? Dobre si premyslieť, čo k životu skutočne potrebujem, resp., čo potrebujeme vo firme, aby sme rástli. Keď autá, domy, byty, kancelárske priestory, tak ich ďalej aspoň sčasti prenajať, alebo byť sám v prenajatých priestoroch, ak máme na mysli firmu. A nezakladať si bežné účty v bankách. Neodkladať peniaze do kasičky. A investovať. Do dobrých nápadov...A možno do zlata, ropy, do umenia, kvalitného vína...Napadá vám ešte niečo...? No samozrejme, virtuálne meny...Priznám sa, na to nepoznám odpoveď. A čo tak kvalitný zamestnanec, alebo spoločník...? To je poriadne aktívum. Čo myslíte? Pri písaní článku mi pomohli predovšetkým: Robert T. Kiyosaki, Prečo jednotkári pracujú pre trojkárov a dvojkári pre štát, vydalo vydavateľstvo Motýľ, Bratislava, 2013 Jonah Lehrer, Jak se rozhodujeme?, vydalo nakladateľstvo Dokořán, Praha, 2010 vlastné poznámky a lektorské skúsenosti Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh, freerangestock  

V dalším díle volného seriálu o často zaměňovaných slovech zabrousíme do financí. Finance bývají jednou z oblastí ve firmě, do které se zbytek firmy moc neplete. Nepotřebujeme tomu rozumět, stačí přece, když máme dostatek peněz na financování businessu. I přesto je dobré se trochu umět orientovat v základních pojmech. Proč? Protože tím, co děláme v obchodě často dostatek peněz výrazně ovlivňujeme. Slova z nadpisu tvoří nerozlučné dvojice, takže teď se na ně podíváme podrobněji: Začneme u výnosů a nákladů. Obojí jsou vlastně jen a pouze účetní operace. Vezměme si nějaký projekt pro zákazníka. Náklady tvoří všechno, co spotřebujeme do zakázky - nakoupené zboží, mzdy našich lidí apod. Výnos je pak to, co nám zákazník slíbil zaplatit za hotový projekt. Ziskem je pak rozdíl vynaložených nákladů a (slíbeným) výnosům. Oproti tomu příjmy a výdaje jsou skutečné toky peněz. Nakoupené zboží je sice nákladem projektu hned, ale výdaj vzniknul už před dvěma měsíci, kdy jsme zboží museli dopředu zaplatit. Nebo to bude výdajem až za měsíc, kdy nastane splatnost faktury a my pošleme peníze. A výnos projektu nastal po jeho ukončení, jenže příjmem se stane, až zákazník třeba někdy zaplatí (nebo nezaplatí). Popř. zákazník souhlasil se zálohovou platbou v polovině projektu a proto část příjmu nastala ještě před dokončením celé zakázky. No a jsme u podstaty častého problému ve firmách. Je dost firem, které generují zisk (= rozdíl výnosů a nákladů), ale přesto nejsou schopni platit svým dodavatelům, či zaměstnancům. O schopnosti dělat business rozhodují často mnohem více skutečné peněžní toky, než výkazy. Vybavují se mi slova jednoho mého “učitele” v oblasti financí: “Žádná firma ještě neumřela na nedostatek zisku, spousta firem ale umřela kvůli nedostatku peněz.” Paradoxně pak může být “zdravější” firma, která má dostatek hotovosti, než firma vytvářející (papírově) obrovský zisk. A není to jedno? Není rozdíl mezi nákladem a výdajem zanedbatelný? Není to tak, že každý výnos bude přeměněn v příjmy? Jasně, záleží na situaci, ale spíš to jedno není. Znám firmu, kde rozdíl mezi tím, kdy musí zaplatit zboží a kdy jim přijdou peníze od zákazníka, činí 6-10 měsíců! A nejde o zanedbatelné částky, často jde o jednotky miliónů. Takže na konci roku sice vykáží parádní zisk, ze kterého mimo jiné musí zaplatit daně, jenže účet je prázdný, tak, že by jim snad měla banka zaplatit poplatek za jeho neužívání. Co z toho plyne? Z hlediska firmy lze obchod považovat za úspěšný až když peníze opravdu přijdou na účet a jsou zaplaceny všechny vstupy. Pak teprve lze vyhodnotit, zda byl úspěšný nebo ne, zda se skutečný zisk vyrovná plánovanému nebo jsme prodělali. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Geoffrey Whiteway, Photos 23302 www.freerangestock.com 

V rámci zastupování klientů při vyjednávání nájemních smluv na kancelářské prostory často řeším stejné téma.  Jak po čase jednoduše získat větší prostory bez nutnosti složitě končit nájemní vztah, hledat nové prostory a jednat o nové smlouvě. Každé takové stěhování totiž stojí nemalé peníze navíc. Řešení problému není až zas tak složité. V rámci nájemních smluv k tomuto účelu slouží  ujednání o garantované expanzi, případně o právu přednostního nájmu. V případě garantované expanze dává pronajímatel nájemci právo za určitých podmínek rozšířit užívané prostory během doby trvání nájmu. Pokud není toto právo ze strany nájemce využito nic se neděje, uplynutím sjednané lhůty zanikne. Právo přednostního nájmu se sjednává pro případ: Uvolnění vybraného prostoru v rámci budovy Skončení nájemní smlouvy se současným nájemcem; a/nebo Rozhodnutí pronajímatele uzavřít nájemní smlouvu ve vztahu k vybranému prostoru s jakoukoliv třetí osobou V takové situaci (tj. před podpisem smlouvy se třetí osobou) pronajímatel informuje nájemce o svém úmyslu pronajmout vybranou plochu třetí osobě a umožní nájemci uplatnit ve vztahu k uvolněným prostorám právo přednostního nájmu. Obě výše uvedená ujednání tedy významně rozšiřují možnosti nájemce při rozhodování o setrvání nebo případné relokaci. Celkem jednoduchým opatřením již při podpisu smlouvy si tak můžete ušetřit čas a náklady v budoucnosti. Zdroj obrázku: Flickr – David Martyn Hunt, Office (licence Creative Commons)

Funkční firma a bez peněz? To zřejmě nepůjde. Obraty jsou dobré, ale zisky špatné. Kam se nám ztrácejí peníze? V súčasnej dobe, kedy sa cez kvalitný marketing vyvoláva potreba využívať nejakú službu, alebo kúpiť produkt, alebo postupovať v riešení nejakého problému podľa šablóny, je vcelku náročné postrážiť si vlastné, resp. firemné peniaze. Vedieť pracovať s marketingovými "nástrahami" bude už vyžadovať kvalitný finančný management. No na druhej strane často robíme chyby, ktoré sú až banálne, a ktorým by sme sa určite vedeli vyhnúť aj bez prepracovaných postupov, resp. stratégie. Poďme si pripomenúť pár z oných možných triviálnych pochybení, ktorým by sme  mohli predísť aj bez väčšej námahy. Budeme vypočítavať skôr tie firemné finančné "prešľapy", než osobné: bankové účty: vo firmách sa vedie veľa účtov, vo veľa prípadoch ide o staré, teda aj drahšie produkty, časté využívanie účtov výhradne v kamenných bankách bankové transfery: veľa dielčich cezhraničných peňažných prevodov, (firma si môže zriadiť účty aj v zahraničí, ktoré potom slúžia na miestne bankové operácie) miesto podnikania: prenajímanie veľkých priestorov, alebo investícia do vlastných priestorov, (výhodnejší bude pravdepodobne menší priestor, možno v energeticky nenáročnejšej stavbe, alebo rovno virtuálna kancelária, veľkým prehreškom zvykne byť neefektívna investícia do vlastného, lacnejší bude prenájom, a ak už firma investovala do vlastných priestorov, tak je dobré časť prenajať) častá fluktuácia zamestnancov: najčastejšie je to dôsledok nekvalitných výberových procesov, (potom platí, že rýchla obmena zamestnanca stojí firmu cca jeho polročnú mzdu) neprávne nastavené finančné ohodnocovanie zamestnancov: ide hlavne o nesprávne nastavenie spravodlivosti pri odmeňovaní, resp. zlé nastavenie pomeru základnej mzdy a výkonnostnej pohyblivej zložky (tento bod je previazaný na ďalšie HR zákonitosti, hlavne na motiváciu, ak nie sú dostatočne zaistené určujúce motivačné faktory, ako možnosť postupu, alebo dobré pracovné prostredie, tak nastáva jav neadekvátne vysokej mzdy u niektorého zo zamestnancov) nedostatočné zručnosti: z toho odvodené  nedostatočné využívanie komunikačných možností, firma ani sčasti nezdieľa dokumenty na webe, nekomunikuje cez aplikácie, nevzdeláva sa aj elektronicky (a tak všetko musí riešiť výhradne cez klasické porady, dokumenty musí výhradne tlačiť, a vzdeláva sa v drahých priestoroch...) Vymenoval som iba niektoré z množstva "slabých miest", ktoré sa zdajú byť v dnešnej dobe, až triviálne, a predsa sa s nimi ešte pomerne často stretávame. Možno ide o silu zvyku, ako sa zvykne hovoriť, o takú "podnikateľskú zotrvačnosť." No skôr si myslím, že ide o kompenzáciu neistoty vo svete rýchlych zmien, potrebným pocitom istoty, čo nám mylne majú zabezpečiť práve tie osvedčené metódy fungovania spred pár rokov...no žiaľ sa nám tak zbytočne strácajú peniaze. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh, Photos 38985 www.freerangestock.com  

Myslím, že téměř každý manažer se už setkal s nástrojem Balanced Scorecard. A pokud ho přímo nepoužíval, aspoň o něm slyšel. Dnes se na něj podíváme opravdu "z výšky", tedy přesně takovým pohledem, který bychom si pro řízení firmy měli pokud možno zachovat. Balanced Scorecard má v sobě ukrytých několik základních principů. Ty platí obecně jak pro řízení firmy, tak pro samotné měření výsledků libovolného oddělení, či procesu. První z nich je na první pohled zřejmý: Vyvažujte, balancujte - neměřte jen jednu oblast (často obrat či zisk), ale soustřeďte se na více oblastí - kromě zmíněných financí ještě na vnitřní procesy, zákazníka a dlouhodobý rozvoj. Tento princip je vlastně znázorněn v grafické podobě nástroje, kde vidíte zmíněné 4 perspektivy: Další principy Balanced Scorecardu ale už ale na první pohled být viditelné nemusí: Měřte jak minulost/současnost tak i budoucnost - když se nad Balanced Scorecard podíváte, zjistíte, že finanční perspektiva a perspektiva vnitřních procesů měří výsledky, kterých již bylo dosaženo. Tedy to, jak dobře jsme dělali naši práci v minulosti. Oproti tomu perspektiva učení se a růstu a zákaznická měří převážně to, jakou šanci máme na dosahování výsledků i v budoucnosti. Dalším principem je, že protilehlé perspektivy jdou "proti sobě". Čím víc se zaměříte na zákazníka, tím bude asi "trpět" efektivita vnitřních procesů. A vyššího budete dosahovat zisku dnes, tím méně vám zbyde na učení se. Tato provázanost má z mého pohledu na chod firmy velmi pozitivní vliv - "nutí" to lidi zvažovat při rozhodnutích více aspektů. Co také není z grafické podoby patrné je, že vás Balanced Scorecard nutí měřit jen několik málo, ale o to důležitějších, ukazatelů. Když to totiž přeženete a do každé perspektivy si jich "nasázíte" 10, přestane fungovat. Pak je totiž velmi pravděpodobné, že mezi sebou budou provázané a změnou jednoho se vám pohne mnoho dalších. Myslím, že klidně můžete mít v každé perspektivě jede, či dva maximálně. No a poslední zajímavostí by mohlo být, že Balanced Scorecard vám říká měřte jak neživý svět čísel (finance a procesy), tak veličiny vztahující se k více lidem (učení se a často i ukazatele v perspektivě zákaznické). Pokud vás téma zaujalo, můžete se těšit, někdy příště rozebereme naše zkušenosti , jak takový Balanced Scorecard ve firmě zavést.  Zdroj titulního obrázku: Flickr, Colins Harris, Balancing Act (licence Creative Commons)

Poslední dobou trávím hodně času u zákazníků, kteří chtějí tzv. "zjistit, co se v jejich firmě děje." Mimo jiné to znamená zavedení reportingu. Nebo controllingu? Jaký je vlastně mezi tím rozdíl? Když se trochu rozhlédneme po definici obou pojmů, pak zjistíme, že: Reporting - je o presentaci údajů z minulosti. Věnuje se tomu, jak strukturovat data, abychom viděli firmu v souvislostech a ve všech parametrech, které jsou pro nás důležité. Controling - využívá data z reportingu, ale přidává k nim mnoho dalších, zejména z trhu. Controlling je zaměřen do budoucna. Snaží se tedy identifikovat potencionální slabá místa firmy a příležitosti, které by bylo vhodné rozvinout. Z toho, co vidím, se firmy věnují spíše reportingu - přehrabují data z minulosti, občas dokonce jen kvůli tomu, aby se "našel viník". Ale je otázka, zda controlling v dnešní době může pomoct "vypočítat", co má firma dělat v budoucnosti. Že by jako výsledek controllingu vypadlo jasné doporučení "toto dělej" asi ne. Prostředí je velmi dynamické a už dávno se nedají jen protáhnout trendy z minulosti. Ale myslím, že chybí širší a pravidelné diskuse o významu dat, které získáváme. Co vlastně znamenají, k čemu by to mohlo vést a k čemu to asi nevede. A výsledkem těchto diskusí by už mohly být zajímavé směry, které nás při "letmém přečtení" reportů nenapadnou. Zdroj titulního obrázku: FreeImages.com/simon stratford