Školní rok skončil a firmy se snaží ulovit na vyprahlém pracovním trhu alespoň krátkodobou posilu do svých pracovních týmů, které jsou během léta vždy tak trochu oslabené. Ať už je to předem plánovanými dovolenkami nebo neplánovanou absencí, kterou personalisté tak trochu očekávají, vždy je to období,  na které se HR moc netěší. Pojďme se na to ale podívat z té lepší stránky. Je to ideální příležitost "zaháčkovat si " budoucí absolventy. Seznámit je s firmou, s firemní kulturou i s tím, co takové slovo "pracovat" vlastně znamená. Firma se díky brigádníkům  dostane se do širšího povědomí mladých lidí nebo třeba maminek na rodičovské a to je často lepší než placená inzerce. Proto bychom jako zaměstnavatelé měli připravit jednoduchá a jasná pravidla hry a ty zveřejnit. Personální oddělení je tím, kdo by se měl postarat o to, aby všem bylo jasné kdo, co a za kolik. Vedoucí by se pak měli snažit brigádníky zatáhnout do firmy a pomoci jim, aby se během brigády cítili jako součást týmu a aby tam vznikly i osobní vazby. Že to zní složitě? Možná, ale vše je jen o dobré přípravě a komunikaci. A to nejen s brigádníky, ale i se zaměstnanci, kteří dostanou nováčky pod svá křídla. Když se tohle dobře nastaví a v počátku ohlídá, jste na dobré cestě. Z krátkodobého hlediska jde jen o rychlou výpomoc, která bývá levná, ale náročná na organizaci. Z dlouhodobého pohledu jde ale o šanci připravit si půdu pro další rok. Dejte tedy brigádníkům šanci, dejte si s tím tu práci a připravte se na letní sezónu, dobrá příprava se Vám totiž napřesrok vrátí. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, StartupStockPhotos, freerangestock

Nezaměstnanost v ČR je na historicky nejnižším procentu od dob před sametovou revolucí a tak firmy sahají po agenturních zaměstnancích z více či méně exotických zemí. Často jsou slyšet kritiky ze strany českých zaměstnanců, že firma by nemusela agenturní zaměstnance vůbec mít, pokud by náležitě ocenila práci českých lidí. Je tomu ale skutečně tak? A proč vlastně firmy přistupují k agenturnímu zaměstnávání? Proč se ve výrobních firmách setkáváme stále častěji s bulharštinou, rumunštinou ale třeba i nepálštinou? Důvodů je samozřejmě víc, ale pojďme se společně podívat na ty nejběžnější: flexibilita  - firma může agenturní zaměstnance velmi snadno ukončit, je to tedy dobrý způsob, jak firmu uchránit před vysokými náklady na propouštění zaměstnanců v případě poklesu zakázek, neexistuje žádná výpovědní doba, žádné odstupné platy časová úspora - minimálně mzdová účetní si oddechne. Stačí agentuře připravit podklady ke mzdám typu docházka, bonusy, srážky ze mzdy. Nemusíte zaměstnance přihlašovat na OSSZ nebo ZP. Nemusíte odpovídat exekutorům, tisknout výplatnice... spolehlivost - většina cizinců přijela do ČR vydělat peníze. V jejich zájmu tedy je chodit do práce a mít za to slušný plat, nemocnost je velmi nízká neomluvená absence bývá důvodem pro ukončení přidělení. Není nic snazšího (na rozdíl od kmenových zaměstnanců, u kterých trvá zrušení PP mnohem delší dobu (už jen třeba proto, že zaměstnanec je nekontaktní, poštu nepřebírá...) Ale abychom zde nepsali jen pozitiva, pokud firma chce "kulturní bouři" ustát, je potřeba investovat i do rozvoje agenturních lidí. Začlenit je do týmu a pracovat na tom, aby zapadli a usadili se. Stojí to hodně času i poměrně dost peněz, ale určitě se to vyplatí. Příklady aktivit, které posilují pouto mezi agenturními a uživatelem (firmou): a) vzdělávací materiály v jazyce přidělených zaměstnanců a tlumočník, jasně stanovená pravidla b) agenturní zaměstnanci jsou zvání na firemní meetingy, předává se jim maximum informací c) agenturní zaměstnanci jsou zváni na firemní akce, večírky d) existuje jasně stanovený systém odměňování, benefity shodné s kmenovými lidmi e) funguje otevřená diskuse o rozvoji agenturních lidí, agenturní vědí, co se od nich očekává a co mohou čekat Na co nezapomenout? Přeci na lokální, kmenové lidi. Vysvětlete jim důvod, proč firma zaměstnává cizince, proč má agenturní lidi a pracujte na tom, aby kmenoví zaměstnanci tuto strategii pochopili a přijali. Jedině tak to může začít fungovat. Držím palce, ať se to povede i u Vás. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Adamophoto, freerangestock  

Moje dcera začala v září chodit do mateřské školky, do úplně běžné mateřské školky, do jakých chodí většina našich dětí.  Mám ji za vcelku rozumné dítě, které rádo udělá, co se po něm žádá. Potřebuje jen jediné, vysvětlit proč se to po ní chce. Snadno si důvod zapamatuje a pokud se požadavek opakuje, nemá s tím problém, protože prostě ví PROČ. Bohužel se ale slovíčko PROČ ze slovníku nás dospělých někam vytratilo. Nebo jsme na něj spíš zanevřeli, zapomněli jsme ho nebo bylo dokonce vytlačeno. Tak strašně málo se ptáme po důvodech. Někdy proto, že se bojíme zeptat, abychom nevyvolali dojem neznalosti. Často se ale neptáme, prostě proto, že odpověď na otázku PROČ ani vědět nechceme, nepovažujeme to za důležité. Co za tím ale je? Je to proto, že nás okolí tak často odbylo a odpovědi jsme se nedočkali. Nebo je to z naší vlastní pohodlnosti  - náš způsob jak se zříct odpovědnosti a přenechat ji na těch, kteří rozhodují? Právě to se stalo i mojí dceři. Kouzlo slovíčka PROČ začalo mizet. Najednou šla udělat, co po ní chci a nepátrala po důvodech. Zatímco spousta maminek v okolí vliv školky kvitovala, já se začala děsit. Co se s ní děje, proč se neptá, proč není alespoň chvilku v opozici. A víte co, začala jsem se jí ptát já. Zařadila jsem slovíčko proč do svého slovníku. A ona ho vzala na milost a opět pátrá po důvodech. Jsem tak ráda, že se tohle slovo k nám zase vrátilo. Zkuste ho taky znovu najít, dozvíte se spoustu věcí. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh, freerangestock  

Říjen nám konečně přinesl očekávané babí léto a snad nás ještě pár hezkých dní čeká. Vyrazte tedy po práci do přírody a užívejte si podzimního slunce a barevného listí. A až přijdete do práce, ještě než na Vás padnou podzimní chmury, uspořádejte si pracovní stůl podle pravidel 5S. Vyházejte papíry s poznámkami a úkoly, které už jsou zpracované, vymažte vyřízené emaily ze svých schránek, setřiďte si složky v počítači, zaarchivujte soubory, které už nepoužíváte.  Vykliďte si zásuvky, srovnejte si pracovní nářadí, nabruste si nože a pily. Teď je na to ten správný čas. Díky "generálnímu" úklidu zjistíte, že máte ve věcech přehled, budete efektivnější, rychleji vše najdete, budete mít na stole víc místa. A hlavně budete mít dobrý pocit. Udělejte si na úklid čas a rozvrhněte si, co kdy vytřídíte. Osobně začínám s papíry - práce jde hezky od ruky a navíc je na první pohled vidět, že nepořádek ubývá.  Podobně pak pokračuji i s emaily a složkami v PC. Snažím se nepropadat nostalgii  a pokaždé když mě napadne myšlenka, že se to možná někdy hodí, připomenu si i pokračování - ano hodí, ale do koše. Dobrým pomocníkem je metoda 5S, která jsou součástí TPS (Toyota production systému).  Pro svoje potřeby jsem si jí trochu upravila, přeci jen je častěji využívaná ve výrobě než v kanceláři. Seiri - vytřiďte nepotřebné a vyhoďte to, na stole si nechte jen to, co často používáte Seiton - uspořádejte si věci, ať hned víte, kam sáhnout, nejčastěji používané mějte po ruce Seiso - snažte se pořádek udržovat (vše má své místo, to co nepotřebujete, neschovávejte) Seiketsu - nedovolte nikomu (hlavně sobě ne), aby se Váš stůl za měsíc opět prohýbal pod nepotřebnými věcmi, alespoň na konci týdne si pokliďte Shitsuke - zařaďte pravidelný úklid do svých pracovních návyků Tak co, jdete do toho se mnou? Já už mám skartovačku zapnutou :-D    

Mnoho laiků se často domnívá, že mít personální agenturu je zlatý důl. Přivezete lidi, dodáte je jako agenturní zaměstnance do nějaké firmy a pak už se jen koupete v penězích. Dostáváte tučnou marži od firem a ještě pak načerno vydolujete část mzdy ze zaměstnanců. Je to ale skutečně tak? Jak napovídá nadpis článku, tyhle doby už jsou dávno pryč. Agentury se snaží vymýšlet nemožné, aby svoje lidi udržela u zákazníků. Vozí je do práce a z práce, platí jim ubytování, zajišťují jim stravu i mimo pracovní dobu.... Ale i to všechno je málo. S jakými potížemi se tedy v současné době agentury potýkají? Pojďme se podívat na pár těch nejčastějších. Český rybník je prázdný -  on už pomalu ale jistě vysychá i ten evropský. Agentury už nejezdí nabírat zaměstnance do Polska nebo na Slovensko. Čím dál častěji se specializují na zaměstnance z Bulharska, Mongolska, Vietnamu, Ukrajiny...  A tady jsou první komplikace: potřeba místních náborových kanceláří, jazykové bariéry a potřeba tlumočníka, vzdálenost a náklady spojené s dopravou zaměstnanců, jiná mentalita a jiné pracovní návyky... Firmy se o lidi perou - a tak se často stane, že agentury dovezou lidi do Čech a oni jim na nejbližší zastávce "zdrhnou". Prostě se už do autobusu nevrátí. Mají totiž kontakty na svoje příbuzné, kteří už tady pracují a tak si po cestě zjistí situaci a tipy, ve kterých firmách dávají nejvíc peněz. Agentura tak slouží jako taxi zadarmo a do místa určení nakonec dorazí třeba jen polovina lidí. Často je tak namísto do Prahy dovezete jen do Brna. Agentury si kradou lidi navzájem - říkáte si jak je možné ukrást člověka? To je přeci únos. A ono to tak opravdu často vypadá. Když už Vám agenturní člověk nastoupí a vy si ho konečně zaučíte, můžete jen smutně koukat, jak Vám před Vaší firmou stojí cizí autobus, který Vaše lidi láká na víc peněz. A spousta z nich podlehne a dobrovolně nastoupí. A vše je tak strašně rychlé, že jste opravdu hodně dobří, když to vůbec zaregistrujete. Ubytovnu raději mějte svoji - ano, je to tak, postavte si svou a pořádně ji zamykejte. Jakmile totiž jako agentura použijete veřejnou ubytovnu, máte zase problém. Do těchto ubytoven totiž chodí právě lovci agenturních lidí. Vy tam pak přijedete, že lidi odvezete na směnu a oni už tam nejsou. Zase Vám je "vyfoukli". A co řeknete zákazníkovi? No co by, omluvíte se a budete doufat, že Vám zákazník nevyměří tučné penále za nesplnění smluvních podmínek. Tak co? Ještě si myslíte, že je personální agentura terno? Znám to ze strany zákazníka, tedy zástupce firmy, která dočasné zaměstnance a personální agentury využívá a přiznám se - já bych to za ty peníze nedělala. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh, freerangestock

V minulém článku jsem se zmínila o kouzelném a často používaném slovíčku AŽ. Tohle slovíčko se opravdu hojně objevuje v různých inzerátech, které lákají potenciální zaměstnance na pohovory a náborové dny.Co se za ním skrývá a v čem je jeho moc? Pojďme se na to společně podívat. Nedávno jsem jela okolo billboardu, na kterém zářivě svítila částka "až 30.000Kč/měsíčně *. Nechtělo se mi tomu úplně věřit, protože přeci jen už trochu triky personalistů a firem znám. Vždyť v tomto oboru dělám už dost dlouho. A tak jsem si slíbila, že se okolo té skvělé nabídky půjdu projít, abych si přečetla poznámku u hvězdičky. A jasně, bylo to tam - to, co skoro nikdo nečte, to, co Vám na pohovorech říkají tak potichu, že to skoro neslyšíte. U hvězdičky stála slova jako : v průměru, při splnění pracovního fondu, při odpracování všech přesčasových směn, při práci ve špičce, o víkendech, o svátcích...  No podmínek, za kterých můžete získat "až 30.000Kč za měsíc" bylo opravdu hodně. Připomnělo mi to pohádky, ve kterých princezna vymýšlí nesplnitelné 3 úkoly  a tajně doufá, že je nikdo z nápadníků nesplní. Tohle bylo hodně podobné, jen těch úkolů bylo ještě více. Nač troškařit že? Jsme přeci chránění slovíčkem AŽ. Ale v čem je kouzlo toho slovíčka a proč ho firmy tak rády využívají? No protože je to slovíčko malinké, ale všezahrnující. Málokdo si ho všimne, málokdo ho bere vážně. A když už na ten pohovor vyrazíte, tak slyšíte jen tu částku. Vždyť to číslo, které Vám říkají je tak krásné. Bohužel až na to záludné AŽ, tak opatrně na něj.

Rok 2017 je dalším rokem, který s sebou přináší velmi podstatné změny ve způsobu náboru zaměstnanců. Dřívější způsob recruitmentu je nenávratně pryč a firmy se předhánějí ve snaze být co nejviditelnější a nejatraktivnější pro případné uchazeče. Některé firmy jsou až nepříjemně agresivní. Jejich letáky, plakáty, bilboardy a hostesky na ulicích i v obchodních centrech jsou leckdy až otravné. O to horší, když si slečny nepamatují koho oslovily. Když okolo nich projdete třeba 10x, jsou schopné Vám 10x vrazit do ruky leták a pozvat Vás na pohovor. Na druhou stranu, už mám takhle doma asi 6 propisek od jisté firmy, každou v jiné barvě. Co se tedy na trhu změnilo? Prostě nejsou lidi. Je tu zpět "náborová krize", kterou jsme si zažili v roce 2006. Jenže je tu i další zásadní změna. Už není prázdný jen ten náš český rybníček, ale je prázdný evropský rybník. Lidi prostě nejsou a když už se tady objeví, mají tolik možností a tolik nabídek, že se ve firmě často ani neohřejí. Mentalita zaměstnanců se kompletně změnila. Jejich prioritou teď není stabilita, jistota práce a výplatního termínu. Dokonce už není jejich cílem najít zaměstnavatele, který se chová slušně. Co tedy hledají? Hledají práci, ve které si v co nejkratší možné době vydělají co nejvíce peněz.  A tak na Vás ze všech stran útočí nabídky práce, kdy zaměstnancům na dělnické pozici se základním vzděláním nabízí firma AŽ 30000 Kč/měsíčně. Problém ale je právě ve slovíčku AŽ. Co se za tímto slovíčkem často skrývá? O tom si trochu víc prozradíme v dalším článku. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh, freerangestock

Odchod klíčových zaměstnanců je pro firmu vždy velkým problémem. S takovým zaměstnancem Vám totiž neodchází jen pracovní síla a číslo v personálním reportu. Odchází Vám lidé se zkušenostmi a podrobnou znalostí firmy. Odchází Vám lidé, kteří znají historii jednotlivých procesů a jejich vývoj.Pamatují si chyby, kterých se firma dopustila a postupy, které fungovaly .A co dělat, když Vám najednou těch klíčových lidí začne kvapem ubývat? Co dělat, když Vám ve firmě ze "starých mazáků" zbude jen pár nejtrpělivějších? Něco bude špatně, to je jasné. Když Vám začnou odcházet stálí a podle Vašeho mínění stabilizovaní zaměstnanci, je určitě něco špatně. Pokud Vám odejde jeden či dva, není asi třeba si tím extrémně lámat hlavu (pokud tedy nejste firma o pěti lidech). Dělo se to vždy a dít se bude. Prostě v životě každého zaměstnance asi nastane situace, kdy je třeba změnit práci. Ale co dělat v případě, kdy Vám Vaši klíčoví lidé začnou odcházet hromadně? Odejde první a spustí se lavina odchodů a vy jen nabíráte a zaučujete nové? Tady je třeba zpozornět. A je to právě na managementu firmy, aby si uvědomil, že se děje něco nedobrého. Že příčina těchto odchodů bude někde uvnitř firmy. Často se setkávám s tvrzením, že lidé odcházejí za lepší nabídkou (myšleno často za lepší finanční nabídkou). Ale ve chvíli, kdy Vám odcházejí ti takzvaní "držáci"to nebude o penězích. Bude to o způsobu vedení lidí.  O firemní kultuře, o přístupu manažerů k zaměstnancům i k tomu, co se ve firmě děje. Ano, pro mnoho manažerů je těžké si přiznat, že právě oni mohou být příčinou odchodů stálých a kvalitních lidí. Netvrdím tím, že ti noví nebudou kvalitní, ale bude jim to trvat, než firmu poznají a než se s ní sžijí. Pro většinu manažerů by tak mělo být efektivnější udržet ty současné než hledat a "piplat si" ty nové. Pokud jste tedy v podobné situaci, nebojte se požádat o zpětnou vazbu a použít sebereflexi. Právě ochota a schopnost posoudit sám sebe, vidět své manažerské nedostatky a chyby je to, co z Vás dělá skvělého leadera. Leadera, se kterým lidé zůstávají. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Eduardo Bogosian, freerangestock    

Hodně uchazečů a málo volných míst. Tak to bývalo a stále je při obsazování pozic v oblasti lidských zdrojů. Kdysi jsem slyšela jednoho manažera mluvit o tom,  že kdo nemá na to být manažerem nebo odborníkem, tak jde do HR.  Že to je taková brnkačka. Musím říct, že mě to zaskočilo. Když jsem za sebe hledala náhradu na pozici HR specialisty. Přihlásilo se asi 100 uchazečů a uchazeček. Jen několik málo z nich mělo představu o tom, co práce v HR obnáší. Většina z nich byla skutečně bez praxe. Bez všeobecného povědomí a k reakci na inzerát je přimělo to, že (podle slov mnohých z nich) mají rádi práci s lidmi. Ale HR není jen o tom mít rád práci s lidmi. Je to o tom umět s nimi navázat takový vztah, abyste dokázali být maximálně féroví, jednat s lidmi s respektem a umět si také získat jejich respekt - jako odborník i jako člověk. HR je hodně o tom, že lidem říkáte i věci, které se jim nelíbí. Jste u toho, když firma propouští (často jste tím člověkem, který tuto informaci lidem sděluje). Jste u toho, když se zvyšují mzdy - respektive často vysvětlujete, proč se mzdy nezvyšují. Býváte u hodnotících rozhovorů, kde padá i kritika. Voláte neúspěšným kandidátům a informujete je o tom, že právě oni bohužel práci u vás nezískali. A často jsou reakce těchto lidí velmi překvapivé - někdy i velmi nepříjemné. To vše musíte ustát a přitom si umět představit, jaké je to v kůži toho daného člověka. Být "HR" je práce náročná. Kromě znalostí v oblasti zákoníku práce, občanského práva a mzdové agendy, je také zapotřebí znát detailně celou firmu, znát její zaměstnance, znát komplexní HR nástroje a umět je správně a flexibilně využívat a to ve prospěch jak firmy, tak i zaměstnanců. Ta tam jsou doby, kdy personalistkou byla slečna, která Vám vytiskla smlouvu. Být HR prostě znamená hledat neustálou rovnováhu mezi tím, co je prospěšné pro firmu a mezi tím, co je prospěšné pro zaměstnance. Jak mi kdysi řekl můj šéf: " Když chcete, aby Vás lidi měli rádi, neměla jste jít dělat do HR". Musím uznat, že v tomto měl naprostou pravdu. Nikdy se nezavděčíte všem. Nenastane chvíle, kdy Vás budou mít všichni rádi a často přijdou chvíle, kdy se budete s někým "přetlačovat", ale to k naší práci patří. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, AleksandarMomirovic, freerangestock

Jednou za čas mi přijde do mailové schránky zpráva, nad kterou nevěřícně kroutím hlavou a říkám si, zda to pisatel opravdu myslí vážně. Občas mě zpráva dokonce rozhodí tak, že místo, abych spokojeně spala, vstanu a jdu se z toho vypsat. Ten čas právě nastal. A co že mi to do mailu přišlo? Prostá informace od manažera, že i přesto, že jsem udělala na jeho žádost práci za někoho jiného, v naprosto limitovaném čase a i přesto, že jsem využila všech dostupných možností k dokončení práce, jsem  neschopná, protože neumím druhou stranu přinutit ke spolupráci. Ne nechci si tady stěžovat na nespravedlnost nebo ne zcela lidský přístup onoho manažera. Spíš chci vám všem ukázat jednu z možných cest. Dlouhodobě se potýkám s tím, že když člověk něco chce, je nejlepší si to zařídit sám. A dlouhodobě mě to štve. Kde jsou ty poučky o synergii týmu, o spolupráci, o komunikaci, o leadershipu? Kam se poděl selský rozum a cit. A nejsou zrovna tyto dvě věci to nejdůležitější a nejpotřebnější pro práci manažera (leadera)? Pokud i vy se potýkáte s tím, že někoho neumíte donutit ke spolupráci, jděte na to od lesa. Je možné, že nemáte dostatek možností, času, zdrojů nebo kompetencí k tomu, abyste svému nespolupracujícímu kolegovi vlívali motivaci k práci do žil. A možná jste to zkusili a už nemáte chuť s ním ztrácet čas. Zkuste to tedy obráceně, jděte na to přes svého nebo přes jeho manažera. Připravte se (připravte si argumenty a požadavky, mějte jasnou představu o tom, čeho chcete dosáhnout) Domluvte si schůzku s manažerem (vysvětlete mu o čem schůzka bude, ať se také může zamyslet) Jednejte věcně a bez emocí (vždyť spolupráce prospěje všem) Pokud to bude třeba, přizvěte i druhou stranu (nebojte se konfliktu, buď nenastane nebo pomůže vyčistit vzduch) Trvejte na tom, abyste ze schůzky odcházeli s jasnou domluvou Dohodnuté věci raději hned na místě zapište Hoďte za hlavu jedovatá slova a činy a pusťte se do změny. A rozhodně to nevnímejte jako něco podlého. Naopak, jste hybatelem změny. Jste tím, kdo chce, aby to klapalo. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Archives, freerangestock

Začátek nového roku (nebo spíš konec toho předchozího) s sebou často přináší pocit, že bychom měli něco změnit. Bilancujeme, zvažujeme, hodnotíme ten rok předešlý a představujeme si, co všechno skvělého a dobrého přinese rok nový.Často nás naše myšlenkové pochody rozhýbou a my se rozhoupeme ke změně - někdo do toho skočí po hlavě, někdo si předem vše řádně naplánuje a promyslí, někdo změnu nakonec vůbec neuskuteční - která z cest je správná? Ne, pokud jste čekali radu typu udělejte to tak a tak, musím vás zklamat. Tyhle rady by vám totiž byly k ničemu. Každý z nás musí učinit své rozhodnutí sám, na svou vlastní zodpovědnost a změny provádět tempem, které je pro něj osobně nejpříjemnější. Také se může stát, že se rozhodnete z mnoha různých důvodů pro to, že žádné změny neproběhnou - i to je možné řešení. Moderní svět a rychlá doba přeje lidem, kteří se nebojí jít do změny. Stále čteme v inzerátech, že se hledají flexibilní zaměstnanci. Flexibilita je jedním ze základních požadavků jak na zaměstnance, tak na firmy...  Ale moderní doba také zoufale volá po tom, aby lidé byli loajální a zůstávali ve firmě delší dobu. Aby byli déle věrni určité profesi nebo svému poslání. Jak se vypořádat s tím paradoxem, že odvážným (v našem případě změnám přístupným) lidem štěstí přeje a zároveň ze všech stran slýcháme, že "ti mladí" nikde dlouho a u ničeho nevydrží? Je to jednoduché, jednou za čas si prostě znovu provětrejte a oživte svá přání, své touhy a představy. Jednou za čas zhodnoťte, kde právě jste a kde jste chtěli být. A pokud vás život odvedl od toho původního, od vašich plánů a priorit, něco s tím udělejte - je jedno jestli rychle nebo pomalu. Ale udělejte. Přeji všem hodně sil, hodně odvahy, ale také hodně rozvahy. Přeji vám, abyste všichni byli na své cestě životem spokojení a hlavně abyste byli na SVÉ cestě. Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Will Harford, freerangestock

Během tohoto týdne jsem se rozhodla udělat si radost a konečně si koupit nějaké pohodlné křeslo. Dobrá zpráva je, že jsem se nenechala odradit a křeslo mám. Ta špatná - že i s blížícími se svátky se o zákazníky starají lidé, kteří o zákaznické orientaci buď vůbec neslyšeli nebo to považují za zbytečný nesmysl. Vyrazila jsem tedy do 3 z největších obchodních center s nábytkem a hledala křeslo, které by nebylo příliš drahé a zároveň by bylo pohodlné. Na designově podobná křesla jsem narazila ve všech z nich. Ceny se mírně lišily - plus mínus o 10 - 15% ale přístup k zákazníkovi se lišil podstatně. Snad i proto jsem si křeslo koupila v obchodě, kde mě vyšlo o 300 Kč dráž, ale když se na něj podívám, mám dobrý pocit. Kdybych věděla, co nás v jednom z obchodních domů čeká, určitě bych si přístup jejich zaměstnankyně natočila na mobil a používala to jako úžasný školící materiál - aneb jak to vypadat opravdu nemá. Okolo křesla jsme s přítelem a dvouletou dcerou kroužili asi 15 minut a vysílali signály směrem k personálu, nic se ale nestalo. Pochopila jsem tedy, že mám dojít k obslužnému pultíku a tam vyčkat na obsluhu.  A tak jsme vyčkávali. Nejdřív jsme počkali, až paní přehází sedací kostky, pak posune 2 sedačky a srovná křesla. Pak si musela povídat s rodinnými přáteli, kteří se zastavili, aby ji pozdravili. Když už to vypadalo, že konečně zamířila směrem k nám - chyba lávky - zamířila si to k zákazníkům, kteří přišli po nás, u pultíku nestáli a evidentně v tu chvíli nestáli ani o její přítomnost. Po delší době přišla konečně k nám, ale namísto pozdravu se chytla za hlavu a srdceryvně zavyla: "Sakra, ta pitomá reklamace. Musím ještě zavolat do skladu, chvilku prosím". Slova jako sakra a pitomá jsem přešla i když dcera samozřejmě okamžitě zpozorněla. To co ale následovalo už jsem přejít nechtěla: "Jo, tak vy chcete křeslo, tak si doneste ten lístek jo?" No nebudu se hádat, že? Blíží se Vánoce, budu hodná - pro lístek jsem si tedy došla - nutno podotknout, že paní zcela zřetelně viděla, že jsem již nějaký ten pátek těhotná. Když jsme se vracela, slyším, jak před mojí dcerou do telefonu hlásí: "Ty Ančo, jak to vypadá s tou sedačkou, jo není to furt vyřešené - se z toho pos..u."Tak to už jsem byla hodně naštvaná, protože dcera slovo samozřejmě začala opakovat. Pak jsem ještě paní musela nadiktovat kód zboží a číslo zákaznické karty. Na dotaz, zda si křeslo můžeme hned vyzvednout ihned odpověděla, že se máme zeptat na pokladně. Když ještě požadovala podpis kupní smlouvy, tak jsem jí poděkovala a jeli jsme jinam... Photos courtesy of and copyright Free Range Stock, Jack Moreh,  freerangestock